Úkryty živé síly stavěné v 60-tých až 80-tých letech patrří společně s tzv.ŘOPíky (předválečný objekt lehkého opevnění vz.38) mezi nejrozšířenější druhy fortifikace. 

 

Účel

Původně byly tyto úkryty budovány pro relativně univerzální využití (úkryt lekářské stanice, pracoviště štábu, odpočinkový úkryt u palebné pozice). Později byli zařazeny do tzv. TRHS (teritoriální radiační hlásná síť). TRHS byla vybudována pro případ chemického jaderného útoku. Vojáci měli pozorovat a hlásit účinky a rozsah takového napadení, a v době míru sledovat účinky radioaktivní zátěže (v 60.tých letech bylo totiž celé ovzduší značně zamořeno radioaktivními izotopy z ohromnéhop množtsví jaderných testů, které podnikala jak východní, tak i západní strana železné opony) proto jsou z dvětšiny umístěny na místech s dobrých výhledem. Pro důvod jejich užití se jim tedy občas říkalo lidově "hlásky".  

 

 

Konstrukce 

Celý úkryt je zkonstruován z prefabrikovaných kusů železobetonu. Jejich konstrukce tak byla poměrně rychlá. Co je zajímavé, je jejich ekonomičnost (kterou se obvykle v socialistickém zřízení nikdo moc nezaobíral) vzhledem k užití prefabrikátů (které vzhledem k zemnímu zásypu měly pouhých 15cm) tehdy stavba jednoho krytu ÚŽ-6 vyšla přibližna na 25 000 Kčs, což můžeme přirovnat přibližně k dnešním (2015) 360 000 Kč

Vstup byl zajištěn dviřky ŽDV-2 o síle 5 mm a za nimi obvykle trojicedvoudílných vrátek ŽDV-6 o síle 1 mm, ačkoliv se tato typově lišila. 

 

Vybavení

Mezi zajímavosti paří, že vnitřní vybavení nebylo v době míru (nebo v době nevyužívání) uvnitř úkrytu. Nebylo ani iu místního vojenského útvaru, ale co nejblíže objektu v "spolehlivém" partajním zařízení - tedy obvykle na MNV, JZD, apod. což pravděpodobně představovalo poměrně značný risk zcizení. 

 

Vnitřní vybavení objektů bylo technicistní, odpovídající faktu, že se jedná o úkryt před zbraněmi hromadného ničení. Úkryt měl filtrační soustavu FVZ, nezávislé topení na naftu popř. tuhá paliva VVA-6, nářadí, základní "nábytek" a nejrůznější zdravotnické a protichemické vybavení. Záchod byl pouze suchý a bylo nutné jej vynášet, jinak ve zlomu chodby byl pisoár. Zdroj vody  zde nebyl, posádka si jej dovážela a skladovala v nádobách. Ne všechny obejkty byly elektrifikovány.  Ochranu před tlakovou vlnou a zamořením zajišťovala čtveřice ocelových plynotěsných uzávěrů. 

 

Odolnost ÚŽ-6

Úkryt poskytuje kolektivní ochranu proti působení BCHL, radioaktivnímu zamoření. Snížení pronikavé radiace 1000x-1500x (zdroje se rozchází), neutronového záření při zalomení vstupní chodbičky až 2x. Stavba jako celek odolá tlaku do 0,2 MPa (2,0 kg/cm2)v čele tlakové vlny, přímému zásahu všech druhů min a granátu houfnice 105 mm či výbuchu dělostřeleckého granátu ráže 155 mm do vzdálenosti 1,5 m od objektu. Je ovšem velkou otázkou, zda tyto hodnoty neplatí jen pro hluboce zapuštěné objekty, budované v rámci OPO, protože je těžko představitelné, jak by hliněný pahorek na vnitrozemských objektech eliminoval kinetickou energii dvacetikilogramové střely ráže 105 mm a účinky její exploze.

 

ÚŽ-6a Dřínov

Dřínovský ÚŽ-6a leží na katastru přírodní památky Hradiště. Původní vchod byl zasypán. V chybí všechny dveře a venilační šachta je zavalena. Z původného vybavení zbyly jen jistící kliky dvěří a trychtýř pisoáru. 

 

Odkazy

 

 

Ženijní úkryt živé síly ÚŽ-6a