Socha Sv.Onufria

Socha sv.Onufria

 

Zlonický Onufrius pochází pravděpodobně ze 17. století a byl vytvořen neznámým autorem. Socha prý původně stála u kostela, místním ale naháněla strach, a tak byla odstraněna a hozena do místního rybníka.

 

V roce 1860 byla při čištění rybníka nalezena a umístěna do polí za město, aby nebyla tak na očích. Podle pověsti socha pomalu, ale jistě, putuje zpět ke zlonickému kostelu, a až k němu dojde, nastane konec světa...

V roce 2008 byla socha restaurována, obnovu inicioval a financoval městys Zlonice a provedli ji akademický malíř Tomáš Rafl a pan Pavel Kytka.

 

 

Sv.Onufrius

 

Sama postava sv.Onufria, není rozgodně tou z notoricky známých. Jedná se o poustevníka z dob ranného křesťanství. V otázce jeho původu se zdroje rozcházejí. Existují tvrzení, že se narodil v Thébách, ale i ta, že byl synem jednoho z egyptských kmenových knížat.  

 

V mládí vstoupil do egyptského kláštera Eriti. Pak v touze po větší dokonalosti odešel do samoty a usadil se v jedné jeskyni v poušti. Po dobu 60ti let žil na poušti zcela sám, proto dostal přívlastek Veliký a je řazen mezi největší východní askety. Snášel chlad i horko, trpěl často nedostatkem jídla i pití. Podle legendy mu později anděl přinášel trochu chleba a vody. Asi po třiceti letech života v poušti vyrostl před jeho jeskyní fíkovník a v blízkosti vytryskl pramen čisté vody.

 

Před příchodem smrti se s ním setkal asketa Pafnut, který vyslechl jeho příběh, modlil se s ním a po jeho smrti pohřbil jeho tělo do hrobu z kamení. Později napsal jeho životopis. 

 

Socha zobrazuje muže s dlouhýmy vousy a vlasy, ty podle legendy, tak jak ji zapsal  poustevník Pantufij užíval místo oděvu: "Když se ke mně stádo přiblížilo, uviděl jsem, že muž je bez oděvu a zakrýval nahotu svého těla pouze vlasy. Přišel k místu, kde jsem stál, a nedůvěřivě na mne pohlédl."

 

Odkazy